Modlitba na den:

7. den – Ráno

Otče a Stvořiteli všech věcí, ty jsi to byl, kdo stvořil světlo, ty jsi to byl, kdo patřil na první ráno a kdo viděl, že všechno bylo dobré. Tebe chválím za světlo, které nyní proudí okny ke mně, aby mne probudilo k životu nového dne.

Chválím tě za život, který se ve mně hýbe;
chválím tě za jasný a krásný svět, do něhož jdu;
chválím tě za zemi a moře, za plující oblaka i za zpívající ptáky;
chválím tě za práci, kterou jsi mi dal;
chválím tě za všecko, čím mohu vyplňovat své volné chvíle;
chválím tě za přátele; chválím tě za hudbu a knihy a za dobrou společnost i za všechny čisté radosti.

Ty, který jsi sám milosrdenstvím věčným, dej mi dnes ohleduplné srdce ke všem, kterým přináší světlo rána méně radosti než mně;
k těm, jimž ubývá síly života;
k těm, kdo jsou po celý rok uvázáni na lůžko;
k těm, kdo jsou nevidomí a odříznutí od denního světla;
k těm, kdo jsou přetíženi prací a nemají radost z odpočinku;
k těm, kdo jsou nezaměstnaní a nemají radost z práce;
k těm, kdo někoho ztratili a jejichž srdce i domovy jsou zesmutnělé.
Dej jim, prosím, všem dar své milosti.

Bože, dej ať teď, kdy světlo slunce přichází až ke mně, otevřu okna svého srdce a můj život je prosvěcen září tvé přítomnosti. Dej, ať nezůstane ani jeden záhyb mé bytosti neosvícen světlem tvé tváře. Dej, aby Duch toho, který byl světlem lidí, panoval v mém srdce až do večera. Amen.

7. den – Večer

Věčný Bože, jenž žiješ ve věčném světle, hledám jas tvé přítomnosti teď, kdy všechno světlo hasne. Při tobě není únavy. Já, jemuž ochabují údy a jehož duch začíná umdlévat, poroučím svou duši tobě. Ty nikdy nedřímeš a já, který zmožen uléhám, spoléhám na tvoji lásku. Bože, dřív nežli usnu, chci ještě přehlédnout své dnešní konání ve světle tvé věčnosti.

Vzpomínám s hořkostí na povinnosti, které jsem odbyl;
vzpomínám s lítostí na tvrdá slova, která jsem říkal;
vzpomínám s hanbou na nehodné myšlenky, jimiž jsem se zabýval.
Užij si, Pane, tohoto mého vzpomínání k mé spáse a pak dej, ať je na věky ode mne odňato všechno zlé.

Vzpomínám s radostí na krásy světa, které jsem dnes spatřil;
vzpomínám s obdivem na činy laskavosti, které jsem viděl, že jsou dělány druhými;
vzpomínám s vděčností díla, které jsem směl s tvým svolením konat dnes sám, a pravdy které jsem se dnes mohl přiučit.
Užij si, Pane, tohoto mého vzpomínání k mému pokoření a pak dej, ať se mnou zůstává na každý den.

Dříve než usnu, chci ještě na okamžik radostně myslet na lásku a na přátelství, jimiž jsi požehnal můj život. Těším se ze vzpomínek na moudré a laskavé lidi a na jejich dobré skutky. Svěřuji je všechny do tvé péče v těchto hodinách přibývající temnoty. A prosím tě velice za slitování se všemi, kdo ačkoliv leží, nemohou spát pro bolest nebo úzkost. Slituj se nad nimi ve jménu tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Amen.