Modlitba na den:

5. den – Ráno

Bože mých otců, k tobě volám. Ty jsi býval útočiště lidí v každé generaci. Když začaly dějiny, ty první jsi osvěcoval lidskou mysl a tvůj Duch to byl, kdo člověku vdechl dech života, aby se stal živým tvorem. Po všechny věky jsi byl Pánem a dárcem života, pramenem vší známosti a zřídlem vší dobroty.

Praotcové ti věřili a nebyli zahanbeni;
proroci tě hledali a ty jsi vložil své slovo do jejich úst;
žalmisté se v tobě radovali a ty jsi byl přítomen v jejich písních;
apoštolové na tebe čekali a byli naplněni Duchem svatým;
mučedníci tě vzývali a ty jsi byl s nimi uprostřed plamenů;
„ponížený volal, a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása“ (Ž 34,7).

Ty, který jsi, který jsi byl a který přijíti máš, tobě děkuji za to, že křesťanská cesta, po níž jdu, není neprobádaná, ale cesta vyšlapaná apoštoly, proroky a mučedníky. Děkuji ti za ukazatele cesty i za varovné signály, kterými je vyznačena. Mohu je rozeznat četbou Písem i historie a veliké literatury tohoto světa. Nade všechno pak ti vzdávám díky za veliký dar Ježíše Krista, průkopníka naší víry. Děkuji ti za to, že jsem se narodil v čase a prostředí, kde je známo tvé jméno a za to, že nejsem nucen čelit žádnému pokušení nebo zkoušce, kterým by nebyl býval Kristus vystaven už přede mnou.

Dej mi, Otče svatý, abych měl hojný užitek z tohoto odkazu minulých věků a abych vešel do slavného dědictví, které jsi pro mne připravil skrze Ježíše Krista, mého Pána. Amen.

5. den – Večer

Všemohoucí Bože, hledám tě v této tiché chvíli obecenství s tebou. Chci se nyní odvrátit od shonu a chvatu denní práce, od neladného hluku světa, od lidské chvály i hany, od zmatených a prázdných představ svého vlastního srdce a hledat tvou klidnou přítomnost. Celý den jsem se namáhal, ale nyní chci v tichosti srdce a v jasném světle tvé věčnosti myslet na vzorek, který je tkán mým životem.

Dej, ať se mě nyní zmocní vědomí tvé slávy a moci;
dej, ať tak vidím všechny lidské věci v jejich pravém rozměru;
dej, ať si uvědomím tu velikou věc, že jeden den je před tvýma očima jako tisíc let a tisíc let jako jeden den;
dej mi takové pochopení tvé dokonalé svatosti, které by učinilo konec vší mé pýše na to, čeho jsem dosáhl;
dej mi takové vidění tvé nestvořené krásy, která by mě učinila nespokojeným se všemi krásami menšími.

I kdyby země pominula a kdyby zmizeli lidé a slunce a vesmíry, a kdybys tu zůstal ty sám, i pak by všechno bytí spočívalo v tobě.

Jsem rád, Otče, že mohu svůj život svěřit tvým rukám věda, že je tebou spočítán i každičký vlas na mé hlavě. Jsem rád, že mohu svěřit svoji vůli tvému vedení věda, že mohu v tobě nalézt spravedlnost, které bych nikdy nedosáhl sám. Jsem rád, že mohu svěřit své drahé tvé péči věda, že ty je miluješ více nežli já. Jsem rád, že mohu tvým rukám přenechat věc pravdy a spravedlnosti a příchod tvého království do lidských srdcí věda, že má horlivost pro ně je jenom slabým stínem tvého záměru. Tobě, Bože, buď sláva na věky. Amen.