Modlitba na den:

2. den – Ráno

Bože, můj stvořiteli a vykupiteli, bez tvého požehnání nemám jisté naděje, že bych obstál tohoto dne. Dej ať se nedám oklamat svou ranní silou a svěžestí, dobrým stavem svého zdraví nebo svými vnějšími úspěchy tak, abych začal spoléhat jen na svoji vlastní sílu. Všechny tyto dobré dary přišly od tebe. Tys je mohl dát a ty je můžeš také odejmout. Nejsou mé, abych si je podržel. Svěřil's mi je jen, abych s nimi hospodařil. Jistě, že se z nich mohu správně radovat jen ve stálém spoléhání na tebe, dárce všeho dobrého.

Dej, ať tedy vracím do tvých rukou všechno, cos mi dal a odevzdávám do tvých služeb sílu své mysli i svého těla, všechno, co mi patří, i všechen vliv, který mám na jiné lidi. Všechno to je tvé, Otče, a nechť to všechno slouží Tvé vůli. Všechno to je tvé, Kriste. Všechno to je tvé, Duchu svatý. Mluv skrze má slova, mysli skrze mé myšlenky, pracuj skrze mé všechny skutky. A protože si tvá laskavá vůle užívá i takových chatrných lidských nástrojů k uskutečňování tvých záměrů ve světě, dej, ať je můj život dnes takovým, aby skrze něj dosáhl kousek tvé lásky a dobroty až k životům, které jsou mému nejblíže.

Ve tvé blízkosti vzpomínám, Bože, na všechny své přátele a sousedy, na lidi zde od nás, a zvláště na chudé a potřebné, a prosím tě, abys mi dal milost sloužit jim, pokud na mně jest, ve tvém jménu.

Ježíši, Pane můj, který jsi užil svého života nejvzácnějšího na vykoupení svých lidských bratří, nepodlehl jsi pohodlí radovánek nebo světského bohatství, ale naplnil jsi všechny své dny a hodiny skutky sebezapíravé lásky, dej mi tu milost, abych šel cestou, po níž jsi kráčel ty první. Tvému jménu buď sláva a čest, až do skonání světa. Amen.

2. den – Večer

Nebeský Otče, který jsi zformoval mé údy tak, aby ti sloužily, a mého ducha tak, aby tě následoval, s lítostí a zármutkem vyznávám před tebou své chyby a svá selhání v den, který nyní končí. Příliš dlouho jsem nadužíval tvou trpělivost, Otče, a zrazoval tvou svatou důvěru, jíž jsem si měl vážit, ale přece věřím, že k tobě ještě smím přijít v pokoře svého srdce a poprosit tě, abys pohřížil všechna má provinění v moři své nekonečné lásky.

Odpusť mi, Pane,
že jsem nebyl věrný ani svým životním zásadám;
že jsem podlehl sebeklamu tváří v tvář pokušením;
že jsem volil to horší, i když jsem věděl o lepším.

Odpusť mi, Pane,
že jsem nežil tak, jak chci, aby žili jiní;
že jsem zůstal slepý k utrpení druhých a že jsem se nedal poučit utrpením svým;
že jsem se nedal zneklidnit křivdami, které se nedotýkaly právě mne a že jsem byl přecitlivělý ke křivdám, které mířily proti mně;
že jsem byl pomalý k rozeznávání dobrého u svých bližních a že jsem omlouval své vlastní chyby;
že jsem byl neochotný věřit, že jsi mne povolal konat všední práci a že to je můj bližní, jemuž jsi svěřil práci velikou.

„Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Neodvrhuj mě od své tváře, Ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti“ (Ž 51,12–14). Amen.