Uzdravení posedlých v Gadaře

5. neděle po Zjevení Páně – Smíchov 9. února 2003

Když přijel na druhý břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit. A dali se do křiku: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve, než nastal čas?“ Opodál se páslo veliké stádo vepřů. A zlí duchové ho prosili: „Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“ On jim řekl: „Jděte!“ Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách. Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých. A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.

Matouš 8,28–34

Vyprávění o uzdravení posedlých zní v dnešní době zvláštně. Vyvolává představy, o kterých by většina lidí usoudila, že nepatří do dnešního světa.

Z jeskynních hrobů vystupují dva posedlí, kteří jsou velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit. Marek a Lukáš mluví o jednom posedlém, ale zato říkají, že když se našli odvážlivci, kteří ho spoutali řetězy, nebylo jim to nic platné. Nikdo neměl sílu k tomu, aby ho spoutal natolik, že by přestal ohrožovat kolemjdoucí. Řetězy ze sebe ztrhal a okovy rozlámal. Dnes by se řeklo, že tam straší a tak je nejlepší se tomu místu vyhnout.

Vyprávění o zuřivcích ovládaných démony, o stádu vepřů, kam se chtějí zlý duchové uchýlit před Ježíšem, Pánem nad všemi zlými démony a vítězi nad každou zlou mocností, je nám podán vskutku zvláštním způsobem. Pro mnohé lidi to je a zůstane fantastickou a neuvěřitelnou událostí, která může být akceptována jedině v říši pohádek. A přece je tento příběh svědectvím a dobrým poselstvím NZ. Je podán tak, jak v té době bylo obvyklé, ale ukazuje k tomu podstatnému: ukazuje na toho, kdo má moc postavit se jakémukoliv zlu a moc démonie zlomit.

Je to příběh, který může mnoho říci dnes i nám. Posedlí vycházející z hrobu jsou obrazem a spodobněním mnohého a mnohých v současném světě. Den co den slyšíme o posedlostech, které přetrhávají pouta morálky, zákonů a rozumu. Výsledkem je sám sebe zraňující a rány si přidělávající svět. Posedlost je vlastně nemoc. Trpíme jí, ve větší či menší míře, všichni. A těch posedlostí je celá řada. Co jen je démonů zmocňujících se lidských srdcí.

V Markově podání se Ježíš ptá: „Jaké je tvoje jméno?“ A dostává se mu odpovědi: „Mé jméno je legie, protože nás je mnoho.“ Je posedlost po snadném a sladkém životě. Jejím přáním je hodně mít – vem kde vem – i za cenu, že druhým bude vzato i to málo, které jim ještě zbývá. Je to jako v podobenství, které kdysi Nátan vyprávěl Davidovi, aby mu ukázal na jeho hřích. I dnes by tento prorok řekl mnoha dnešním Davidům totéž.

Je posedlost po „úspěchu“. Něčím být, něco znamenat bez ohledu na druhé, kteří jsou viděni jen jako nástroje k získání moci nebo jako překážky na cestě k ní. S tím úzce souvisí přeceňování vlastní osoby. Někteří lidé jsou doslova posedlí tím, aby právě oni a nikdo jiný získali přední místo. Je posedlost po vyžití, ne po životě, ale po užívání si. Proto jsou feťáci nebo zvrhlá podoba sexu.

V době, kdy vzniklo toto evangelijní vyprávění, se snažili jedince posedlé démony spoutat a izolovat je. Proto je spoutávali řetězy a pouty. My se o to pokoušíme také, ale nějak se nám to nedaří. Některé věci dokonce pokládáme za normální, prý si na ně musíme zvyknout.

Tehdy přišel Ježíš. Vstoupil do tohoto zápasu, aby napravil, co je pokaženo, odstranil moc zla a uzdravil nemocné. Je to ten, který sytí hladové, utišuje bouře, vymítá démony, křísí mrtvé, uzdravuje a dává život. Přichází ten, který je vpravdě člověkem k obrazu Božímu. Přichází, aby vyvedl všechny zajatce temnoty, zajatce zla, démonů a posedlosti. Nepřichází, aby spoutával řetězy a nasazoval pouta, ale zbavuje člověka jeho porušenosti a nabízí život ve svobodě Božích dětí.

Přichází stále, přichází i dnes, aby uzdravoval posedlé a to, co je až dosud ovládalo odkázal do patřičných mezí.

Jak setkání s ním dopadne?

Tehdy posedlí gadarenští reagovali odmítavě: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“ Nech nás být, nepleť se do našich záležitostí. Co je ti do toho, hleď si svých věcí! Tak přivítali Ježíše. Co je ti po nás, jdi si svou cestou a nepleť se nám do života! Podobnou odpověď je mnohdy slyšet i dnes. Ať se církev stará o náboženské ukojení a neplete se do jiných věcí. Svět má přece své vědomosti, svá řešení, své lékaře. Máme přece své představy o tom, co je dobré a co zlé a nemíníme se jich vzdát. Ať nám na to nikdo nesahá. Co je ti po nás, Ježíši?

Čekali bychom, že teď Ježíš odejde a řekne: „Komu není rady, tomu není pomoci, zanechám vás vašemu osudu.“ Ale Ježíš neodejde, zůstane. Ví, že odplácíme dobro zlem a lásku křížem. Přesto zůstává a uzdravuje. Na uzdravení gadarenského zjevuje všem, že má moc vymýtit zlo, zapudit démony, osvobodit člověka z pout, ve kterých ho vězní zlé síly. Všichni jsou svědky, že útočištěm mocností zla je už jen stádo nečistých zvířat a pak už jen mořská hlubina. Těm, kteří byli zachváceni nemocí se dostalo velké milosti, ať už byli jacíkoliv, protože se setkali s tím, který má moc zvítězit nad mocnostmi tmy.

Ale oni ho nechtějí. Je tohle k pochopení? „Pasáci utekli, přišli do města a vyprávěli všechno, i o těch posedlých. A celé město vyšlo naproti Ježíšovi, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.“ Teď už by měl Ježíš říci odsuzující slovo. Ale ani tehdy se tak nestane. Mlčky vstoupí do své lodi a odjede. Ani tak nezůstanou obyvatelé Gadary ponecháni svému nepochopení a neschopnosti porozumět něčemu tak očividnému. Zůstane s nimi Ježíšův svědek, ten uzdravený, který bude vyprávět, co se mu přihodilo.

A to je poselství, zvěst tohoto příběhu. Do našeho světa plného posedlostí vstoupil Syn Boží. Přišel, aby nás uzdravil. Smíme mít naději pro tento svět, protože Ježíš pokračuje ve svém díle. Nakonec se prosadí. To mohou dosvědčit všichni, kteří to sami zakusili ve svém životě. Vědí, co je to být proměněn a být osvobozen od nečistoty, které měli plné srdce a mysl. Takoví mají ovšem trvalý a odpovědný úkol a poslání: uprostřed světa vydávat svědectví o tom, jak veliké věci se dějí tam, kde je přítomen Ježíš Kristus.

Amen.

— jvor —