Cesta Boha silného

2. neděle po Zjevení Páně – Smíchov 18. ledna 2004

S tebou (Bože) proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.

Druhá Samuelova 22,30–31 (par.: Žalm 18,30n)

Bratři a sestry, slova dnešního základu kázání jsou z písně krále Davida. Je to modlitba, v níž David vyznává svou vděčnost Bohu, který ho chránil a vysvobozoval, ať už z moci Saulovy a nepřátel, nebo „z proudů Ničemníka a z provazů podsvětí, které se kolem něho stáhly“. Je to svědectví toho, kdo poznal, že tam, kde je při člověku a s člověkem Bůh, je bezpečí a naděje. Důležité na tom je, že to nejsou laciná slova někoho, kdo nic nezakusil, ale vyznání muže, jenž byl vystaven mnoha těžkým zkouškám, v nichž někdy sahal až na dno svých sil. Je to dobré poselství založené na osvědčené přítomnosti Boží moci.

Lidé odjakživa touží po nějaké životní jistotě. Přejí si, aby cesta, kterou si zvolili, byla bezpečná, vedla k dobrému cíli – aby byla dokonalá. Je to pochopitelné. V lidských dějinách bylo příliš mnoho neštěstí, které lidi postihovalo. Kdo častokrát prožil mnohá zklamání, žil v nejistotě ze zítřka a zakusil bolest, touží po tom, aby už konečně mohl žít svobodně, důstojně a bez strachu z příštích dnů. Proto si lidé přejí mít záruku a jistotu, že půjdou cestou dobrou a dokonalou. Tomu všichni rozumíme, neboť jsme to přece i my, kdo takové bezpečí hledají a v ničem se v tom od ostatních nelišíme. Víme, že není nic těžšího než najít takový způsob života, aby to byl život nepromarněný, bohatý, život, který má svou hloubku. Věru, není to lehké objevit takovou životní cestu, která nepřináší zklamání a je cestou požehnanou. Touží po ní jednotlivci, rodiny, národy. Je proto užitečné připomenout si zkušenost krále Davida, jak o ní vydal svědectví ve své děkovné písni. V kralickém překladu nám to bude možná ještě o něco bližší: „Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho“.

Z těchto slov smíme slyšet dobrou zprávu. Hledáte-li dokonalou cestu, pak je to cesta Boží. Zvěst Písma nám chce usnadnit hledání takové cesty a říká nám: není jí nikde jinde než u Boha, než ve společenství s ním. Naše životní cesta, usilujeme-li o to a namáháme-li se, může být sice docela slušná, dobrá a třeba časem i lepší, ale jen „toho Boha silného cesta jest dokonalá“. Tak nám svědectví Písma pomáhá objevit poklad, který bychom jen těžko hledali. Cesta, po níž lidé tolik touží, je v životě podle Boží vůle a ve spolehnutí se na jeho lásku v Ježíši Kristu, od níž nás nemůže nic odloučit.

Odedávna se lidé ptali, jak žít, jak nejlépe uspořádat svůj život, jakým směrem jít. Jedni viděli dokonalost životní cesty v důrazu na povznesení ducha. Pěstovat svou duši! Vyhradit jí přední místo i za cenu toho, že budou pominuty hmotné věci. Jiní zase kladli důraz na harmonické soužití člověka s přírodou – to prý je ta pravá cesta života. Vedle toho nechyběly důrazy na asketický život a naproti tomu zase na úsilí nabýt co největší množství pozemských statků.

Dnes je nám nabízeno, snad ještě více než kdy v minulosti, mnoho rad a orientačních bodů ukazujících k té zaručeně nejlepší cestě. Existují rozmanité náboženské sekty, které mají recepty na úspěšný a k nebi povznesený život. V módě je astrologie a východní náboženské směry, které dokonce tvrdí, že to, co se nezdaří nyní, může se podařit v nějakém tom příštím životě. Je jistě také poctivé hledání, zápas, který může mít naše sympatie, ale vedle toho je i to, co budí oprávněný nesouhlas a odpor. Lidé šli také cestami násilí a útlaku, cestami spojenými s duchovním a kulturním barbarstvím.

Je mnoho lidských cest, je bezpočet možností životního stylu, ale kde je nějaká záruka a kde vzít jistotu, že to bude cesta dobrá? V minulosti, ale i v současnosti, bylo a je tolik katastrof a neštěstí, tolik podvodů a falše, že ten, kdo něco z toho prožil, je nedůvěřivý a chce vědět, zda bude konečně žít a ne živořit. Otázka po dobré cestě je věčnou otázkou všech generací lidstva. I v Písmu je neustále kladena různým způsobem. Někdy přímo – když se např. otázal jeden z předních mužů Ježíše: „co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě“ – a jindy ji zase slyšíme mezi řádky.

Také král David na ni hledal odpověď. Jeho životní příběh známe. Víme, že to neměl snadné a že čelil jak svým nepřátelům, tak svému vlastnímu pokušení a hříchu. Znovu a znovu musel hledat životní směr a pomoc. Nakonec došel k tomu, co vyznává ve své písni: „S tebou (Bože) proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.“ To je ta správná odpověď. Boží cesta je dokonalá a Boží slovo protříbené. A my smíme z těchto slov slyšet osvobozující poselství.

Po všech zkušenostech, které máme se všemi lidskými pokusy o nalezení dokonalé cesty, bychom došli k závěru, že neexistuje. A skutečně, žádná taková cesta, založená jen na přirozených předpokladech rozumu a na našich schopnostech, není dokonalá. Jenže my smíme slyšet Boží slovo a ve víře poznat, že všude tam, kde se setkáváme s Bohem taková cesta je. Bůh je ta cesta i pravda i život. On sám je nositelem takové cesty, Bůh silný, Bůh mocný, Bůh laskavý a milosrdný, na kterého se můžeme vždy spolehnout, když se k němu utíkáme.

Jedno podobenství to znázorňuje kresbou. Je na ní na jedné straně náš svět a my lidé. Na druhé straně je království Boží. Lidé se chtějí dostat na druhou stranu, ale mezi námi a Bohem je hluboký příkop, propast způsobená naším hříchem, a cesta tam končí. Snažíme se postavit přes onen příkop most. I když se namáháme a vymýšlíme nové pevnější konstrukce a volíme lepší technologii, nikdy se nepodaří most dokončit. Teprve, když Bůh postaví most na cestě k nám, je to pevná a spolehlivá stavba. Je třeba vědět, že ten most má podobu kříže a Bůh za námi po něm přichází v Kristu, který nás přes propast bezpečně převádí. Přejít na druhou stranu lze jen prostřednictvím Kristova kříže.

Není to naše cesta za Bohem, ale cesta Boží za námi, cesta, po níž za námi přišel, cesta předznamenaná láskou a zájmem o člověka. Bůh dovede člověku rozumět a vidět ho tak, jak toho nikdo jiný není schopen. Bůh vidí i do nejskrytějších zákoutí srdce a přichází s otcovským porozuměním a láskou. Otevírá budoucnost i těm nejposlednějším. Co kdy řekl, stalo se. Nikdy nedával prázdné sliby. Když slíbil vysvobození z Egypta, Boží lid se vydal na cestu svobody. Když řekl, že dá lidu zemi, dodržel slovo. Jako dobrý pastýř pečoval o svůj lid. Byl štítem bezpečí všech, jenž v něj doufali. Zastával se ukřivděných a zjednával jim právo. Když dal zaslíbení, že pošle svého Mesiáše, přišel v Ježíši Kristu. V něm pak ukázal dokonalost své cesty. V něm dokonal své dílo a učinil ten nejúžasnější zázrak všech zázraků: osten hříchu byl zlomen, smrt byla poražena a poslední slovo nad námi má ten, jenž řekl: „Já živ jsem, i vy živi budete.“

Cesta Boha silného je dokonalá! Jen je třeba ji přijmout a vydat se po ní. Je třeba své konání, vztahy k druhým lidem, svá slova, celý život řídit podle Boží vůle. Vědět, že láska je víc než nenávist, pravda je víc než lež, pokoj je víc než rámusivé prosazování sebe, odpuštění je víc než pomsta a pokora je víc než pýcha. Usilovat o spravedlnost, mít čas pro druhé, hledět na Boha a od něho k lidským bratřím a sestrám, být svoboden od sebe pro druhé. To je být s Bohem, s nímž lze proběhnout i nepřátelskou vřavou a zdolat s ním i hradbu či příkop vlastního hříchu. Být s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! Naslouchat tomu, co Bůh řekne, protože jeho slovo ukazuje na toho, k němuž se lze vždy utíkat a mít v něm štít bezpečí.

Amen.

— jvor —