Uzdravení posedlého v Gerase

Neděle v mezidobí (po Trojici)

Berna Lopez - Někomu je dán dar uzdravování

26 Přeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji. 27 Když vystoupil na břeh, vyšel proti němu jakýsi muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.
28 Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil.“ 29 Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst.
30 Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Legie“, protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. 31 A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti.
32 Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. 33 Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkré srázu do jezera a utopilo se.

34 Když pasáci viděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. 35 Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. 36 Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli. 37 A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil. 38 Ale ten muž, z něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním; on ho však poslal zpět a řekl mu: 39 „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

Lukáš 8,26–39


Pro dnešního čtenáře bible je to velmi podivný, fantastický a neuvěřitelný příběh. Pro mnohé lidi je těžké vyrovnat se s ním. Možná že zaujme svou dramatičností, bude vnímán jako jakýsi starověký horor, ale nakonec bude odkázán do říše bájí a pohádek.

Sotva se najde dnes člověk, kromě poučeného čtenáře bible, kdo se jím nechá oslovit. A přece je toto vyprávění součástí svědectví a jedinečného poselství Nového zákona. Je určeno každému z nás. Má nám otevřít oči a uši pro bídu a nemoci člověka a ukázat cestu, jak z toho ven.

Z jeskynního hrobu vystupuje člověk spoutaný řetězy. Takto se často poutali lidé se záchvaty zuřivosti, o níž se věřilo, že je způsobena démonem. Jenže postižený vždy svá pouta přerval a démonem byl hnán do pustých míst. V příběhu není ale jen jeden démon, nýbrž množství zlých duchů, kteří vešli do celého stáda vepřů, jak jim to Ježíš, jenž vyslyšel jejich prosbu, dovolil. Tak je tu Ježíš vylíčen jako divotvůrce vítězící nad všemi démony a ďábelskými mocnostmi.

Příběh je zrcadlem nastaveným dnešnímu světu, nám a současné společnosti. Což není posedlý, řetězy a okovy spoutaný člověk vycházející z hrobu, obrazem a zpodobením současné společnosti? A nejsme podobní dalším postavám tohoto vyprávění? Všimněte si: „Když uviděli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se… prosili Ježíše, aby od nich odešel.“

Neradovali se! Nepřijali to! Pasáci utekli, někteří z měst a vesnic se šli podívat, bylo jim divné, že muž posedlý démony sedí u Ježíšových nohou uzdraven, zděsili se a prosili Ježíše, aby od nich odešel. Vyléčení posedlého je zaskočilo, nebyli na to připraveni možná proto, že s posedlostí počítali jako s neměnnou a nezměnitelnou skutečností. Jen ten, co seděl nyní zdráv u Ježíšových nohou šel a zvěstoval, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

Vyšli jsme z hrobu. Není přiléhavější a výstižnější obraz nedávné minulosti, než je obraz hrobu. Stále ale stojíme na jeho okraji. Jsme nadále ohroženi svými posedlostmi, stále jsou tu všelijací démoni, kteří námi zmítají. Svědectví o tom máme na každý den. Lidská posedlost nás spoutává, abychom nepřijímali potřebnou morálku, dobré zákony a osvědčené zvyklosti. Výsledkem je sama sebe zraňující a rány si přidělávající společnost.

Posedlost – to je slovo označující jednu z civilizačních nemocí. Trpíme jí ve větší či menší míře všichni. A že je těch posedlostí celá řada. Co jen je takových démonů, kteří se zmocňují lidských srdcí. V příběhu evangelia jsme četli, že Ježíš se zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ A odpověď zněla: „Legie, houf, množství – protože do něho vešlo mnoho zlých duchů.“ Jaké jsou ty naše mnohé posedlosti? Všimněme si některých z nich.

Jsme posedlí touhou po bohatém a sladkém životě. Jeho předpokladem je hodně mít, vem kde vem. Stále více hromadit, bezohledně kořistit kde se dá. Neradi si připouštíme, že je taková posedlost nebezpečná a nic dobrého nepřináší. Jak málo je těch, kteří jsou ochotni připustit, že až dosud jsme žili a stále ještě žijeme na úkor zdevastovaného životního prostředí, že žijeme na dluh, který za nás zaplatí budoucí generace.

Jsme posedlí touhou po moci. Něčím být, něco znamenat a být na špičce společnosti, třebaže toho někdy dosahujeme nepoctivým způsobem. V takové posedlosti jsme připraveni učinit ze svých bližních buď nástroj k prosazení své vůle nebo v nich vidět překážku, kterou je třeba odstranit.

Jsme posedlí touhou po co největším vyžití. Plodem této touhy je feťátství, požitkářství a zvrhlá podoba sexu. Důsledkem je rozklad důstojného lidství.

V době, v níž vznikl tento biblický příběh lidé věřili, že to všechno způsobují démoni. Snažili se jedince postiženého zlými duchy spoutat a izolovat. Proto se tomu posedlému z Gerasy staly útočištěm jeskyně sloužící za pohřebiště. Nechápali, že posedlosti, třeba trochu jiné podoby a snad i méně nápadné, ovládají vlastně všechny. Stejně si počínáme i my dnes. Máme ústavy pro duševní úchylky, ale ostatní posedlosti nebereme v potaz a pokládáme je za něco normálního. A stejně tak jako kdysi není v lidských silách tyto posedlosti spoutat a nebo je odstranit. Tu přichází Ježíš. Přichází ten, který má moc uzdravit nemocné, sytit hladové, utišovat bouře, vymýtat démony, křísit mrtvé, přemáhat zlo a činit všechno nové.

Přichází ten, který je vpravdě člověkem k obrazu Božímu a vpravdě Božím Synem, aby vyvedl zajatce temnoty na světlo, osvobodil zajatce z okovů zla, z moci démonů a posedlosti. Ježíš Kristus je ten, kdo dokáže zbavit člověka jeho porušenosti a osvobozuje ho k životu ve svobodě Božích dětí. Také dnes přichází za námi. Tak jako tenkrát přichází k nám porušeným lidem, aby uzdravoval. Jak setkání s ním dopadne? Přijmeme ho nebo odmítneme?

Gerasenský reagoval nejprve odmítavě. „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil.“ Tak přivítal Ježíše. Co je ti po mně! Nech mne a jdi svou cestou! Nepleť se do mého života!

Taková bývá odpověď mnohých z nás. Vždyť máme své vědomosti, svou moudrost, své schopnosti a své lékaře. Máme své představy o správné a hlavně příjemné podobě života. Nechceme se jich za žádnou cenu vzdát. Ať nám na tyto naše představy nikdo nesahá. Co je ti po nás Ježíši Nazaretský?

Zdálo by se a čekali bychom, že Ježíš po tom, co uslyšel odejde a řekne: „Nestojíte o pomoc, je to vaše volba, zanechám váš dům pustý.“ Ale Ježíš neodejde, zůstane. On ví, že často odplácíme za dobro zlem a za lásku nenávistí, která vyústí v jeho ukřižování. Přesto zůstává, odpouští a uzdravuje. Na příběhu o vyléčení gerasenského zjevuje všem, že má moc zapudit démony a osvobodit člověka z pout, kterým ho spoutávaly zlé síly. Všichni jsou svědky, že útočištěm mocností zla je už jen stádo nečistých zvířat a ani tam se neukryjí, aby znovu napadly člověka, protože mořská hlubina se stane jejich záhubou. Všem se dostalo té veliké milosti, ať už byli jacíkoliv, že se setkali s tím, který má moc vítězící nad mocnostmi temnoty. Ale oni ho nechtějí, ať odejde. Je tohle k pochopení? Možná, že oni také trpí nějakou posedlostí a nechtějí si to připustit, protože jim z nějakého důvodu vlastně vyhovuje.

Teď už by měl Ježíš něco říci, nějaké odsuzující slovo nebo jim prostě vynadat, ale ani to neudělá. Mlčky vstoupí do své loďky a odjede. Ale ani tak nezůstanou gerasenští ponecháni svému modlářství a neschopnosti porozumět něčemu tak očividnému, jako je osvobozující moc Božího Syna. Zůstane s nimi Ježíšův svědek, ten uzdravený, aby znovu a znovu vyprávěl o tom, jak veliké věci mu učinil Ježíš. Nemá si to nechat pro sebe, ale má to rozhlašovat svědectví o Kristu po celém městě.

A to je poselství a výzva tohoto příběhu. Do našeho světa plného démonie a posedlosti, byť se skrývají za jinými názvy, vstoupil Syn Boží. Přišel, aby nás vysvobodil. Smíme mít naději pro tento svět. Ježíš je stále při díle a nakonec se jeho vůle prosadí.

Ti, kteří ho, tak jako ten gerasenský, ve víře přijali zakusili moc jeho lásky a uzdravení. Vědí, co je to být osvobozen z řetězů a okovů hříchu a proměněn k novému životu. Ti ale také mají trvalý a odpovědný úkol – poslání: vydávat uprostřed dnešní společnosti svědectví o tom, jak veliké věci jim v Kristu učinil Bůh.

Amen.

— jvor —