Vše, co činí Bůh, zůstává navěky
Obřezání Páně, Nový rok – Smíchov 1. ledna 2003
Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo.
Kazatel 3,14–15
Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – jak je psáno v zákoně Páně: „vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu“ – a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Lukáš 2,21–24
Také dnes, první den nového roku 2003, máme před sebou slova knihy Kazatel. Bylo by však chybou, kdybychom se soustředili jen na téma Nového roku, protože je to, jako včerejší poslední den v roce, svátek světský, a zapomněli na to, že v církevním kalendáři je 1. leden označen jako svátek obřezání Páně či svátek jména Ježíš.
Zvěst oddílu z evangelia Lukášova nám připomíná, že Spasitel, který přišel na svět, se podrobuje spolu se svými rodiči ustanovením Zákona. Je to projev poslušnosti před Bohem a zároveň vyjádření toho, že Ježíš nemá pro sebe nějakou výjimku, ale je vskutku jako jeden z nás. A bude to právě on, kdo Zákon naplní a tak z člověka sejme břemeno splnit předpisy Zákona jako podmínku spasení.
My si patrně v této souvislosti vzpomeneme na slova apoštola Pavla
o spasení zadarmo z Boží milosti. Když je však položen důraz na
spasení z Boží milosti bez skutků zákona, tak to neznamená, že Hospodinova
ustanovení přestala platit. Boží milost si zajisté nelze zasloužit skutky, jak
se mnozí domnívali, ale Zákon Boží, jako vyjádření Boží vůle a ukazatel cesty,
nadále platí. Pán Ježíš sám řekl: „Nedomnívejte se, že jsem přišel
zrušit Zákon, nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím
vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze
Zákona, dokud se všechno nestane“
(Mt 5,17n). Také slova Kazatelova
míří tímto směrem: „Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky;
nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby
lidé žili v bázni před ním.“
Právě dnes, kdy vstupujeme, měřeno oním plynoucím časem – chronos, do nového roku, jsou dokonce mnohá ustanovení zákona navýsost aktuální. Najdeme tam místa, ve kterých se říká, že žádnému, kdo řádně pracuje nesmí být zadržena jeho mzda, že na dlužníkovi, který se dostal ne vlastní vinou do nesnází, nesmí být vymáhán dluh tak, aby to dlužníka zničilo. Také jsou tam místa, která odhalují korupci a označují ji za veliký hřích a jinde zase varují před modlářstvím a to je i v naší moderní – a jak se dnes říká postmoderní – době něco, co nás stále ohrožuje, protože je to falešné a svádí to člověka na scestí. Bylo by toho špatného a zlého daleko méně, kdybychom žili v bázni před ním.
Na počátku každého nového roku lidé myslí na to, co nového rok přinese a
jaký bude. Chtěli bychom to vědět a přáli bychom si být proroky a jasnovidci,
abychom se mohli na všechno náležitě připravit a přizpůsobit se okolnostem.
Avšak Bůh před námi budoucnost skryl a nikdo z nás nemůže vědět, co nám ve
své moudré radě a prozřetelnosti připravil. Jedno ale víme jistě: náš život je
v jeho rukou a proto můžeme zůstat klidní. Nic jiného se nám nebude dít,
nic jiného se nám nemůže stát, než to, co Bůh pro nás připravil a co určil.
A když nás tolik miluje, že za nás dal svého jednorozeného Syna a když
smíme vědět, jak říká Kazatel, „že vše, co činí Bůh, zůstává navěky;
nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat“
, hledíme do tohoto
nového roku s důvěrou v Boží milost a jeho stálou přítomnost
s námi.
Může nás ale tížit něco jiného. Známe své slabosti a své hříchy. Víme také, kolikrát už jsme se pokoušeli věci napravit a vždycky jsme se přistihli při nových chybách a poblouzeních. Proto máme starost o to, jak se osvědčíme a zda bude náš život a naše dílo takové, aby se Pánu Bohu líbilo, abychom žili v bázni před ním. Nemáme důvod bát se toho, jak se bude Bůh chovat k nám, ale máme důvod bát se, jak se budeme my chovat vůči Bohu.
Jedním z našich vážných nedostatků je, že nevíme, kterou cestou se máme v životě ubírat. Chybí nám ten správný smysl pro orientaci. Každý den nás staví před nová rozhodování. Jsme vystaveni stále novým a často protichůdným informacím. Stále jsme k něčemu zváni, něco se od nás očekává. Co tedy dělat a jak na to jít, abychom se dobře orientovali? V takové chvíli je na místě modlitba, která Pána Boha prosí: dej mi poznat cestu, po níž mám jít. Někdy však takovou cestu známe, ale neumíme po ní chodit. Tehdy by měla naše prosba a naše volání znít: nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Potřebujeme učení a naučení, bez kterého se v životě neobejdeme, zvláště v životě duchovním. Je třeba chodit do Boží školy a stále se učit Boží vůli nejen znát, ale také ji plnit. Starověcí filosofové učili, že stačí dobrou cestu znát – a pak už se stane samozřejmostí, že po ní budeme chodit. Při vší úctě k jejich vzdělanosti a moudrosti musíme říci, že přece jen neznali člověka dost dobře. My většinou víme, co dělat, ale často nevíme, jak to dělat a jak přemoci svou nechuť jít cestou, která je dobrá, ale těžká a náročná. Stává se nám dokonce i to, že děláme pravý opak.
Připomenul jsem zatím dvě prosby. První se týkala poznání, druhá naučení a přidávám ještě třetí: aby nás Bůh vedl svým svatým Duchem. Potřebujeme také vedení. A víme-li, že ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, dobrota, věrnost a střídmost, potom si lepší vedení nemůžeme přát. Vždyť všechno dobré a ušlechtilé pochází z Ducha Božího a proto nemůže být nic většího, než abychom na začátku roku a po celý rok byli vedeni Duchem Božím. Ten nás naučí žít v bázni Boží a takový život bude životem požehnaným.
Amen.
— jvor —