Moudré rozhodnutí

13. neděle po Trojici – Smíchov 25. srpna 2002

První Královská 2,1–4a

Suspirium: Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud (Jb 9,32). On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti (Jb 12,22). A protož nechť slovo Boží vstoupí v srdce vaše.

Když se přiblížil čas Davidovy smrti, přikázal svému synu Šalomounovi: „Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný. Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli. A Hospodin splní své slovo, které mi dal.“

1Kr 2,1–4a

V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“ Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto veliké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?“ Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc. Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný. A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny.“

1Kr 3,5–13

Není pro nás žádnou novinkou, že se lidé častokrát a lehkomyslně ženou za pomíjivým štěstím. Povrchně posuzují život, nedoceňují jeho smysl, nevidí, že život má také svou hloubku a výsledkem bývá v takovém případě jeho narušení. Každé naše rozhlédnutí po světě kolem nás přináší o tom celou řadu důkazů. I my se k tomu někdy necháváme strhnout a zakoušíme z toho bolest sami na sobě.

O takových věcech přemýšlíme v poslední době velmi mnoho. Zejména tehdy, když ke všem bolestem, které přinesly události posledních týdnů, přibývají i ty, které si lidé způsobují sami svou nezodpovědností.

Náš život je narušený. Značnou měrou je to důsledek moderního uspěchaného způsobu života a také výsledkem celkového stavu lidstva, v němž je málo lásky a hodně nenávisti, stavu lidstva, kde v popředí stojí zápas o moc, než aby se pozornost raději soustředila na službu a na to, co nejvíce potřebujeme, totiž napravit svůj vztah k Pánu Bohu. Ano, častokrát a lehkomyslně se lidé ženou za „štěstím“ a netuší, že je na dosah ruky, že je tam, kde je srdce otevřeno pro Boha.

Když král David poznal, že se blíží konec jeho pozemského putování, dal svému synu a nástupci radu, která je vyjádřena slovy dnešního textu: „Buď rozhodný a mužný. Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli.“

Na té radě je mnoho pozoruhodného. Všimněte si, jak rozumí David tomu, co je rozhodnost a mužnost. Je to dbát na to, co svěřuje Bůh, chodit po jeho cestách a dodržovat jeho nařízení a přikázání. David nemluví o dalším upevnění moci, neradí Šalomounovi, aby se učil rozkazovat a uplatňovat násilí. Neříká mu, že by měl vládnout tvrdou rukou a pokořit nepřátele a každého, kdo mu stojí v cestě. Dokonce ani nehovoří o státních starostech a úkolech, ba ani nevyzdvihuje za cíl dosažení bohatství a ekonomického rozkvětu království, nýbrž prvním slovem, které pronáší, je nejmoudřejší rada a nejvážnější odkaz, který může vyslovit: „Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví.“

Šalomoun si vzal jeho slova k srdci. Proto také, jak jsme četli v druhém textu, odpovídá na Boží oslovení: „Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.“ Hospodinu se jeho přání líbilo, a protože byl Šalomoun moudrý a žádal rozumnost, přidal mu Hospodin i to, oč nežádal, bohatství i slávu.

Je to starý příběh z dávných dob izraelských králů zapsaný v bibli, v knize, které dnes lidé příliš pozornosti nevěnují. Je v něm však obsažena odpověď na naše dnešní starosti a trápení. Je tu odpověď vyslovená Davidovými ústy. Ještě jednou si je vyslechněme: „Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli. A Hospodin splní své slovo, které mi dal.“ A v jednání Šalomounově máme zase příklad,jak takový odkaz přijmout a jak se podle toho zařídit.

V navázání na tento dnešní text věnujme pozornost některým z Božích přikázání a svědectví, abychom tak poznali jejich důležitost pro náš dnešní život.

Na předním místě zmiňme první přikázání Desatera: „Nebudeš mít jiného boha mimo mně.“ Už to, že je v Desateru na prvním místě ukazuje na jeho důležitost a zvláštní význam. Volá k upření pozornosti jen na jediného Boha, toho, který je Otcem Ježíše Krista. Význam tohoto přikázání se neváže jen s tím, že jsme lidmi, kteří hovoří toliko jen o jediném Bohu. Jeho naplnění se děje především v praxi, v našem každodenním životě. A právě zde nám jeho smysl uniká a nejvíce ho porušujeme. Znamená: pro mne budeš mít vždycky dostatek času, nedáš přede mnou ničemu jinému přednost. A tady ruku na srdce, opravdu dáváme ve všem Pánu Bohu přednost? Vždyť tolikrát dáváme přednost jiným věcem, že nám nakonec pro Boha nezbývá čas. A v tom je veliké nebezpečí, protože nejde o nějakou pouze formální záležitost. Nemít pro Boha čas je přece spojeno s tím, že jde o čas, který nemáme pro poznání Božího řádu a zákona, podle něhož se má řídit náš vztah ke světu, tj. k lidem, k soužití národů, ale také k přírodě, kterou stále více poškozujeme právě tím, že jí daný řád nerespektujeme.

Někteří lidé řeknou: „Ale já opravdu mám spoustu starostí, já opravdu nevím, kde mi hlava stojí a co mám udělat dřív.“ Tak to může vskutku být, avšak nejsou mnohá naše trápení a nesnáze způsobeny právě tím, že jsme neměli pro Boha čas a že musel být v našem životě odsunut na druhé místo?

Jiné Boží přikázání zase říká: „Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš“ (Joz 1,8–9).

Však také, když se Šalomoun na radu Davidovu rozhodl moudře, Hospodin mu přidal i to ostatní, oč nežádal. Vždyť také Pán Ježíš nám ukazuje stejnou cestu. Známe přece jeho výzvu se zaslíbením: „Hledejte především království Boží a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6,33).

Amen.

— jvor —