Velikonoce

duben 2003

Velikonoce jsou velké židovské a největší křesťanské svátky.

Židé

si o Velikonocích připomínají vysvobození a vyjití (exodus) z egyptského otroctví. Hospodin vysvobodil lid deseti mocnými zásahy. Při posledním z nich pomřelo v Egyptě všechno prvorozené. Naživu zůstal pouze ten, kdo se postavil pod Boží ochranu. Na znamení této ochrany obětovala každá izraelská rodina Bohu beránka. Jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Tak byli uchráněni před zkázou, která je minula. Odtud pochází židovský název Velikonoc „pesach“ (překročení), protože Bůh při posledním zásahu překročil domy Izraelců. Když Izraelci opouštěli Egypt, nestačilo jim zkvasit připravené těsto. Napekli jen nekvašené chleby (macesy) a proto se Velikonocím říká také Svátky nekvašených chlebů.

Svátek začíná slavnostní hostinou. Nazývá se „seder“, což znamená řád. Večer se doma prostře nádherně stůl. Na stole je zapálená svíce, talíř se třemi macesy na památku tří praotců Izraele: Abrahama, Izáka a Jákoba. Na pokrývce je pět pokrmů připomínajících události z otroctví, osolená voda, hořké byliny, pečené drůbeží křídlo, které představuje beránka a čtyři kalichy. Každý kalich má své zvláštní jméno. První „byli jsme vyvedeni“, druhý „byli jsme zachráněni“, třetí „byli jsme vykoupeni“, čtvrtý „byli jsme přijati“. Otec během slavnosti předčítá vyprávění o odchodu z Egypta.

I pro děti je něco připraveno. Tatínek vezme střední z těch tří macesů, pozvedne ho a rozlomí. Vezme jednu půlku a zabalí ji do bílého šátku a někde schová. Děti dávají pozor, kam to asi schovává. Potom třikrát zatleská a řekne: „Běžte to hledat.“ Děti s nadšením hledají a kdo tu polovinu najde volá: „Já jsem to našel“, a dostane slíbený dárek.

Křesťané

slaví Velikonoce na památku ukřižování a vzkříšení Pána Ježíše Krista. Každý rok si o Velikonocích připomínáme zvěst o Bohu, který v Ježíši Kristu sestoupil ze své slávy do bídy lidského života, aby nás vykoupil smrtí na kříži a vzkříšením třetího dne nám dal naději života věčného. Proto slavíme Velký pátek a Neděli vzkříšení.

Květnou nedělí začíná velikonoční týden. Připomínáme si Ježíšův vjezd na oslátku do Jeruzaléma. Lidé ho vítali, házeli mu na cestu palmové ratolesti a volali: „Hosanna synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

Středa se nazývá „škaredá“ nebo „černá“ a připomíná, jak Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti učedníků, odešel k velekněžím, aby jim Ježíše zradil. Ti se zaradovali a slíbili mu peníze. Jidáš pak hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal.

Čtvrtek se jmenuje „zelený“ podle hořkých bylin, které připomínaly hořkost egyptského otroctví. Také Pán Ježíš slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Když bylo po večeři, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Potom vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Tak ustanovil večeři Páně, kterou slavíme dodnes.

Velký pátek je den ukřižování a smrti Ježíšovy a je největším svátkem evangelických křesťanů. Pán Ježíš svou obětí na kříži přemohl zlo, peklo a smrt.

Bílá sobota má název odvozený od bílých rouch, do kterých se oblékali katechumeni při přijímání křtu. Ve 4. století byla velikonoční noc spojena s křestním shromážděním a vznikla velká křestní noc církve a tím došlo ke spojení Velikonoc a křtu.

Neděle, třetí den po ukřižování, se nazývá Hod Boží velikonoční a je to den vzkříšení. Čteme o tom, jak ženy přišly k hrobu, nalezly odvalený kámen a když vstoupily dovnitř oslovil je anděl, který jim řekl: „Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde!“

K Velikonocím patří beránek. Představuje Božího Beránka, Krista, a znázorňuje se s praporem vítězství. Symbolem Velikonoc je také vajíčko, protože něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život. Dále je to velikonoční koleda – pomlázka, která patří k velikonočnímu pondělí. Obchůzka po domech, veršovaná přání, polévání vodou a hlavně šlehání zelenými spletenými pruty přináší prý „pomlazení“. Odtud je název předmětu, dne, někde i celých Velikonoc.

V katolické církvi je tradicí zapálit před kostely ze soboty na neděli velikonoční oheň (lidově pálení Jidáše). Od něho se zapálí velikonoční svíce, která se ve slavnostním průvodu a za třikrát opakovaného zpěvu „Světlo Kristovo“, vnese do temného kostela. Od této svíce (paškálu) si zapalují své svíce účastníci bohoslužeb a celý kostel se prozáří světlem.

jvor