Tři věci k zamyšlení o křesťanském sboru
červen 2000
Předkládáme vám tři věci k zamyšlení. Tou první je otázka, co je vlastně křesťanský sbor? Je částí celé církve, která je domem Božím a tělem Kristovým, a jako část církve na určitém místě lze sbor přirovnat k obci. V některých zemích se používá namísto slova sbor označení křesťanská nebo církevní obec.
Každá obec vypadá podle toho, jaký vztah k ní mají její občané. To zvlášť platí o církevní obci. Každý její člen je jednou z jejích částeček a ty dohromady tvoří celek. Apoštol Pavel to vyjádřil v 1. epištole ke Korintským, když napsal, že každý je jedním z údů těla Kristova a že každý dostal nějaké obdarování, kterým má sloužit ke společnému růstu. Jenže ne vždy tomu takto rozumíme a ne každý nese za svůj sbor odpovědnost a slouží mu tím, čím byl obdarován a co umí. Tak se stává, jak se o tom jednou zmínil bratr senior, že vedle těch, kteří považují sbor za svůj, zápasí o něj, radují se z věcí a událostí potěšujících a nad smutnými pláčou, jsou i ti, kteří jsou jen diváky a konzumenty. Někdy je slyšet otázku, proč je nás v neděli na bohoslužbách tak málo, právě od těch, kteří jsou tu jen občas a nebo jen párkrát za rok. Stejně otázku, proč je zde málo dětí, slyšíme často z úst těch, kteří děti do shromáždění nepřivádějí, ačkoliv to při jejich křtu slibovali. Podobně to je, když jde o konfirmandy a mládež. Sbor je takový, jaké jsou jeho údy. Živé údy vytvářejí živý sbor, ospalé údy ospalý sbor a mrtvé údy jsou jen údolím kostí suchých.
To druhé, co vám předkládáme, nejlépe vyjadřují slova apoštolova:
„Bratři, modlete se za nás“
(1Te 5,26). Milí evangelíci, modlíte se za to,
aby při bohoslužbách byl přítomen Duch svatý, a tak bylo zvěstováno pravé
evangelium? Modlíte se za kazatele a presbytery? Modlíte se za svůj sbor? Nebo
jen jako ti diváci a pozorovatelé čekáte na něco zvláštního a vyjímečného, a
když to není podle vašich představ, hledáte na jiném místě? Milí bratři a
sestry, nezapomínejte modlit se za nás.
Třetí, co je vám předloženo k zamyšlení, je záležitost učení. Je docela možné, že se nad tím někdo z vás pozastaví. Učení? My se máme ještě učit? Ale pojem „učení“ se vyskytuje v Písmu velmi často. Stačí podívat se do Žalmu 119 a spočítat, kolikrát se jen zde hovoří o učení. Žalmista vzdává dokonce Pánu Bohu chválu za to, že se smí učit jeho spravedlivým soudům a že smí znát jeho zákon. Samozřejmě, že nejde o jakékoliv učení, nýbrž o vyučování, které vychází od Boha. Jde o slovo, které se v Ježíši Kristu stalo tělem a jehož učitelem je nám sám Duch svatý prostřednictvím slov biblických svědků. Nezanedbáváme Boží vyučování? Známe dobře bibli, čteme ji a stavíme se pod autoritu Slova, které je nám jejím prostřednictvím zvěstováno?
Od samého počátku své existence církev promýšlela otázky víry a života. Často musela čelit zcestným naukám a také sebe sama měřit Písmem svatým, aby rozpoznávala i svá vlastní selhání. Víru bylo třeba vyznávat a obhajovat před vnějším světem a uvnitř církve dbát o to, aby se vše dělo řádně ke cti a chvále Boží. Stejně tak bylo vždy zapotřebí přemýšlet o tom, jak vyjádřit svědectví víry, aby ti, kteří budou osloveni, poznali, že je to slovo o nich a do jejich situace. To je úkolem a smyslem theologie, rozumíme-li jí jako myšlení víry a ne jen jako akademické záležitosti a víme-li, že je službou církvi. Theologie v tomto smyslu má být pěstována i v každém jednotlivém křesťanském sboru.
Jsem často překvapen, když slyším, že to či ono jsme neslyšeli, ačkoliv je to běžným názorem v naší církvi už několik desetiletí. Je tomu tak proto, že se o tom opravdu nehovořilo nebo proto, že nevyužíváme příležitosti nechat se poučit? Malá účast na biblických hodinách svědčí spíše o tom druhém.
Pamatujme, že nejen kazatelé a presbyteři, ale každý z nás má být podle míry svého obdarování svědkem Kristova evangelia a že se na to má připravovat modlitbou a prosbou o dar Ducha svatého, poznáváním Božího slova a také tím, že zná, co a proč učí jeho církev.
— jvor —