Kázání a úvahy

Adventní a vánoční zastavení nad biblickými texty

11. prosince 2004

Pro ranou církev, jak dosvědčují nejstarší spisy NZ, nebyla z počátku otázka Ježíšova početí a narození aktuální. Hlavní bylo vyznání, že ukřižovaný Ježíš byl vzkříšen a že je Mesiáš – Kristus. Příběh o jeho narození vznikl později, když církev reagovala mj. na apokryfní líčení Ježíšova dětství.

Oproti apokryfním příběhům, v nichž se odrážely nauky odmítající SZ, je Ježíšovo narození u Matouše, a obdobně u Lukáše, interpretováno zvěstí starozákonních proroků.

V popředí oddílu je Josef, syn Davidův, muž spravedlivý. Být spravedlivým znamenalo rozhodnout se pro to, co je správné a ospravedlňující. Hledá řešení, které by Marii nevystavovalo hanbě, a chce jí dát lístek rozloučení. Byla by sice svobodnou matkou, ale pro okolí by otcem dítěte byl on.

Příchod anděla vnáší do jeho rozhodování světlo. Početí z Ducha svatého znamená, že od samého počátku půjde o událost mimořádnou, o dění Boží, které přesahuje myšlení člověka. Josef Boží poselství přijal. Spása není plodem člověka, je dílem Božím.

Jsme ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.

Ř 3,24

Zachariáš je ve stejné situaci jako kdysi Abrahamova Sára. Má uvěřit tomu, co je z lidského hlediska naprosto nemožné. Neplodná žena pokročilého věku má s ním, se starcem, počít a porodit syna. Sára se tomu tenkrát smála, Zachariášova nedůvěra je vyslovena v otázce, podle čeho to pozná. Odpověď na ni je ve slovech andělových: „Já jsem Gabriel…“ (= muž Boží). To neznamená, že se anděl představil, jako když někdo přijde a řekne: „Já jsem František“. Rozhodující je ono „já jsem“. Zachariáš slyšel něco jiného, než co slyšíme my dnes. Znělo mu to stejně jako Mojžíšovi, stojícímu na svaté půdě před hořícím keřem, když mu Hospodin na jeho otázku po jménu Božím odpovídá: „JSEM, KTERÝ JSEM,“ nebo jako první slova Desatera: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ Zachariáš teď ví, že na místě anděla je přítomen sám Hospodin, a to je Bůh mocný, který všechno může a jehož slovo se vždy naplní. V jeho moci je, aby Alžběta, navzdory svému a Zachariášovu stáří, počala a porodila syna.

Pane, prosíme dej nám více víry! Amen

Anděl Gabriel je nyní poslán za Marií, aby jí zvěstoval, že skrze ni se má naplnit evangelium, které zaznělo už po pádu člověka, když Hospodin hadu – svůdci oznámil: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“ (Gn 3,15).

Marie je poslušnou služebnicí Páně, která má podle Lukášova evangelia zvláštní místo v Božím plánu spásy: je matkou Spasitele. Proto je o ní řečeno, že je blahoslavená mezi ženami. Ježíšovi počatému z Ducha svatého dává lidství. Naplňuje se to, co později církev formuluje ve vyznání: „Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk.“

Bratrské vyznání o Marii říká:

„Krví Syna Božího pokropena a posvěcena a mocí Ducha svatého všelikou svatostí a milostí naplněna byla. Protož památky její k chvále slávy milosti Boží slavíme, písničky pobožné o ní skládáme a zpíváme, z těch velikých věcí, kteréž Bůh při ní pro spasení naše učiniti ráčil, radujíce se. A tak ji se všechněmi křesťanskými národy blahoslavíce, ji podle možnosti věrně následovati a věčně s ní v nebi býti žádáme.“

Děkujeme, Bože, za tvou služebnici Marii. Amen

V příběhu o setkání Marie s Alžbětou je vyjádřena souvislost dvou předchozích zpráv: předpověď o početí Jana a zvěstování početí Ježíše. Setkání obou žen je zároveň výpovědí o vztahu mezi Janem a Ježíšem. Známější Jan, spojovaný s Eliášem, není ten, který má přijít, nýbrž připravovatel jeho cesty.

Jak ale rozumět tomu, že se po Mariině pozdravu Alžbětě pohnulo dítě v jejím těle? V pozadí je tradiční židovská představa, která má základ v příběhu Gn 25,22nn. Je to představa, že budoucí význam osobnosti je zobrazen již před narozením. Ve starozákonním příběhu dávají dvojčata v těle Rebeky, starší Ezau a mladší Jákob, najevo, že budou soupeři. Zde ještě nenarozený starší Jan poznává, že mladší a teprve počatý Ježíš, kterého nosí Marie pod srdcem, je přicházející Mesiáš a jeho Pán.

Mariin chvalozpěv je nápadně podobný modlitbě Chany (1S 2,1–10). To nás nepřekvapuje, víme-li, že naše evangelia vykládají příchod Mesiáše s přihlédnutím k prorocké zvěsti Starého zákona.

Magnificat, magnificat, magnificat anima mea Dominum. Kánon z Taize

Naplnilo se zaslíbení, které Bůh dal Zachariášovi a které předtím oznamoval ústy proroků zvěstí o vyslání připravovatele cesty Páně.

Evangelisté se nezabývali každou životopisnou podrobností, jen Lukášovo evangelium nám podává zprávu o Janově narození. Víme, že po otci pocházel z kněžského rodu a matka byla z rodu Aronova. Byl nazirejský, tj. oddělený a zasvěcený Bohu. Jméno Jan (hebr. Jóchánán = Hospodin je milostiv) svým obsahem ukazuje na jeho poslání. Stojí na přelomu mezi první a novou smlouvou a stává se prorokem zvěstujícím přicházející Boží království. Je čas činit pokání a změnit své smýšlení – obrátit se.

Jan je velmi blízký Ježíšovi, což Lukášovo evangelium vyjádřilo příbuzenstvím Alžběty a Marie a setkáním obou žen i jejich synů, kdy se po pozdravu pohnulo dítě v Alžbětině těle.

Radost Alžběty, jejích příbuzných a sousedů potvrzuje, jak nesnadné to měla žena, jejíž neplodnost mohla být vykládána jako znamení Božího odsouzení a zavržení.

Pane, víme, že jsi s námi, proto se nemusíme bát. Naše budoucnost je ve tvých rukou. Amen

Zachariášův chvalozpěv, připomínající žalmy, vznikal v čase jeho pobývání v chrámě. Když oněměl, mohl radost z andělova poselství ukládat jen do svého srdce. Nyní, když se vše stalo podle Božího slova, naplněn Duchem svatým zpívá svou píseň. Říká se o ní, že je to poslední proroctví Starého zákona a první proroctví Nového zákona.

Je tu podáno vyznavačské svědectví o Bohu, který provázel svou přítomností lid izraelský od časů Abrahamových až do současnosti. Je připomenuta Hospodinova věrnost smlouvě, kterou nikdy nezrušil, ačkoliv lid ji svou nevěrností mnohokrát porušoval. Je tu svědectví o Hospodinových zachraňujících a vysvobozujících činech. Nyní přichází čas, aby zaslíbení daná otcům byla naplněna na synech a vnucích. Blíží se příchod Mesiáše, Syna Božího, který spasí svůj lid.

Připravovat cestu tomuto mocnému Spasiteli je úkol prorocký a naléhavý. Pokání nelze odkládat. Království Boží už je blízko. Jan má obrátit pozornost všeho lidu ke spáse v odpuštění hříchů.

Přijď, Pane Ježíši Kriste, a zůstávej s námi. Odpusť nám hříchy a daruj nám svůj pokoj. Amen

Nepřišel jako mocný a slavný vladař po způsobu pozemských pánů. Jeho příchod se ani trochu nepodobá narození potomků velkých a slavných. Narodil se chudým rodičům, svět neměl pro něj místo a nečekala ho připravená kolébka v pěkném a světlém pokoji. Čekaly ho jesle, snad jen žlab, se senem a slámou ve chlévě kdesi na okraji Betléma.

A právě v tom je zjevena Boží moc a sláva, že si Bůh vyvolil způsob příchodu v chudém a bezbranném dítěti. A když nebeské zástupy zpívají: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle,“ dosvědčují, že nepohrdl světem a člověkem, nýbrž že má pro něj dobrou vůli. Hymnus rané církve zaznamenaný apoštolem Pavlem to vyjádřil přesně: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“ (F 2,6nn).

Nebeský Otče, děkujeme ti za příchod tvého Syna, který přišel, aby každý, kdo věří v něho nezahynul, ale měl život věčný. Amen

Nebyl to lid izraelský, kdo se vydal za hvězdou do Betléma, ale pohanští mágové, mudrci od východu. Byli dokonce takoví, kteří si jeho příchod nepřáli a byli by raději, kdyby se tak nebylo stalo, anebo ho mohli odstranit, jako se o to pokusil Herodes. Bůh má ale všechno plně ve svých rukou. Posílá anděla, což je dokladem jeho péče o narozené dítě, a zasahuje ve chvíli, kdy je Ježíš v ohrožení života.

Příběh o odchodu do Egypta nám až nápadně připomíná příběh o záchraně Mojžíše a pozdější povolání syna zpět, vysvobození lidu izraelského z domu otroků. Je tomu tak proto, že Ježíšovo narození je v našich evangeliích jako spasitelná událost viděno očima církve, jejíž biblí byl Starý zákon.

Zvláštní pozornost si zaslouží Josef, který, aniž by se na cokoliv ptal nebo dal najevo své pochybnosti, poslušně učinil to, co mu řekl anděl. Je příkladem víry, která staví na spolehlivosti Božího slova.

Jen často, hvězdo betlémská,
svým jasem prozař duši mou
a na všech cestách života
mě ke Kristu veď světa tmou!

Lubomír Balcar

— jvor —